Na břehu řeky žil jeden světec. Většinu času byl ponořen hluboko v meditaci. Velmi často k němu přicházeli lidé. Mnozí jednoduše meditovali nebo modlili a další měli zase spoustu otázek. Světec obvykle na otázky neodpověděl. Někdy však přece jen odpověděl a dokonce i velmi podrobně. Jeden mladý muž ho pozoroval a přemýšlel, proč je jednou takový a jednou takový. Mladík přemýšlel, na co by se ho mohl zeptat, a po několika úvahách dospěl k tomu, že se ho zeptá: "Jak je možné dosáhnout osvícení a Boha?" Zdálo se mu, že by to byla pro něj dobrá a hluboká otázka a doufal, že mu na ni odpoví.

Jel za svatým mužem a položil mu svou otázku. Netrpělivě čekal na jeho odpověď, avšak žádná nepřicházela ... Ani po opakovaných otázkách se nic nestalo. Mladík se ale nevzdal, vrátil se k němu každý den a položil mu stejnou otázku.

Na čtvrtý den stál před ním jeden cestující, který zabloudil a zeptal se světce, jak se vrátí na správnou cestu. Svatý muž otevřel své oči a chvilku jel s cestujícím, podrobně mu vysvětloval, jak by se dostal zpět na správnou cestu.

Mladý muž byl z toho trošku zmatený, přišel znovu za ním a opětovně mu položil svou otázku. A znovu nedostal žádnou odpověď ... Mladík se zeptal, proč pomohl tomu cestujícímu, jeho otázka byla přece příliš jednoduchá a světská? Světec znovu otevřel své oči a řekl mladíkovi: "Pojď se mnou." Šli spolu k řece s relativně studenou vodou. Světec vstoupil až po břicho do řeky a chtěl, aby s ním vstoupil do vody i chlapec. Když byl chlapec už při světci ve vodě, světec ho popadl a strčil ho pod vodu. Chlapec využil všechnu svou sílu, aby se osvobodil a mohl se nadechnout, ale neměl vůbec žádnou šanci. Světec byl velmi silný a obratný ... V posledních sekundách, když si už chlapec myslel, že umírá, ho světec vytáhl ven. Zeptal se chlapce, co potřeboval pod vodou! A chlapec jen opakoval: "VZDUCH, VZDUCH!"

Světec řekl: "Pokud potřebuješ osvícení a Boha tak, jako před pár sekundami vzduch k dýchání, tak pojď ke mně a já ti podrobně a do hloubky odpovím. Pokud se ptáš jen proto, protože tě to zajímá, ale nejsi připravený jít cestou k Bohu, je to pro mě ztracený čas, abych ti odpověděl. Cestující se mě zeptal to, co mu leželo na srdci. Čestně a se srdcem. Byl upřímný, chtěl vědět přesně to, co se mě ptal. Proto jsem mu odpověděl!

Existuje mnoho technik a způsobů, které vedou k osvícení a Bohu, ale jsou to jen techniky. Musíte se skutečně snažit. Abyste dosáhli Boha a osvícení, musíte dělat cvičení, meditace a modlitby s celou svou silou a koncentrací. Důležitý je každý den, každá hodina. Proto medituj, jakoby to byla tvá poslední meditace. Modli se, jakoby to byla tvá poslední modlitba. "

© Pavol Malenký I Marion Daghan-Malenky I Daghan-Malenky GmbH I Skúsenosti

Zde jsou dva důležité příběhy na téma překračování hranic . Mnoho lidí to dělá, ale mnozí také ne. Ne proto, že to nejde, ale proto, že si to prostě myslí, a proto to vůbec nechtějí ani zkusit. Už v brzkém dětství nám byly stanoveny hranice, když nám např. rodiče řekli, co smíme a co nesmíme. Ale často je důležité překročit určité hranice, abychom si rozšířili své vlastní obzory.

V prvním příběhu jde o opice . Do velké klece, kde žilo 20 opic, byl umístěn žebřík, na jehož konci visely banány. Háček byl v tom, že kdyby jen jedna opice jídla nebo se dotkla banánů, byly by všechny potřísněné studenou vodou. Opice si tento trest velmi rychle uvědomili a navzájem se bili, když se jedna z nich co jen přiblížila k žebříku. Vědci z času na čas vyměnili jednu z opic za novou opici, která v kleci ještě nebyla. Netřeba vysvětlovat, co se s opicemi dělo, dokud také nepochopila, že je zakázáno chodit k banánem. Po tom, co každá opice byla vyměněna byla tryska s vodou odpojena a opice se samozřejmě přesto dále vyhýbali žebříku. Jaký žebřík máme v hlavě my, který nám říká, co nesmíme, protože jinak to bude mít důsledky?

A v druhém příběhu jde o akvárium s rybkami , ve kterém žilo mnoho gupiek (druh akvarijních rybek). Uprostřed akvária bylo připevněno velmi tenké sklo a všechny gupka byly umístěny na jeho jedné straně. Takže gupka vždy narazily do tohoto skla. Ale i gupka jednoho dne pochopili, že tady to už dál nejde a pak se před sklem jednoduše vždy otočili. Po nějakém čase bylo toto sklo odstraněno, ale rybky přesto stále zůstaly pouze na jedné straně akvária. Kde jsou skleněné tabule v našem životě? Kde si myslíme, že to nejde, i když je to možné už dávno?

Kde si myslíme, že to není možné, i když je to možné už dávno? Pokuste se v meditaci udržet si odstup od svého života, problémů a hodnocení. Nic není stejné jako neustálé změny. Pokuste se přizpůsobit pozitivním změnám a dále se vyvíjet! Možná přece jen jde to, co dříve nebylo možné! Opusťte svou komfortní zónu, abyste si to ověřili! Vyplatí se to. 🍀🌈🦄

Pavel Malenky, Marion Daghan-Malenkov, Daghan-Malenkov GmbH Foto © istockphoto.com / pmalenky / ferrantraite